K historii

Historie saunování dětí v česku a jeho prognóza

Antonín Mikolášek, Společnost pro saunu v ČR

Předneseno na 3. konferenci SPS v Litomyšli

Není sporu o tom, že využití horkovzdušných tepelných podnětů k lázni i dětí je u nás známo od středověku, kdy převládal smíšený vliv nejen klasických řeckých lakonik, římských therm a arabských hamam, ale i původních horkovzdušných lázní (potných světniček), které si do našich zemí přinesli Slované. Zřejmě vinou této kulturně-historické kombinace nešlo o skutečné sauny, pouze o sauně velmi podobné teplodárné zdroje. Existuje řada dokladů, že tyto lázně byly využívány jako očistné lázně, koupelny i pro děti.

Podle finských horkovzdušných lázní, řečených saun, byla českými návštěvníky Finska (např. doc. Vojtou) poprvé zřízena přechodná sauna v roce 1936 ve Štěpánově a jako  stabilní stavba v roce 1946 v Brně (ing. Bémem), který také vydal první monografickou publikaci o sauně. Je pravděpodobné, že už tehdy byly do sauny vzaty i děti. Prokazatelně je mi však zatím známo, že u nás byly děti přivedeny do sauny prakticky až v roce 1954. Stalo se to zásluhou jednoho otce z Prostějova, který v létě toho roku trávil s rodinou dovolenou v Karlově Studánce a bral svého syna do tamější sauny. Jeho příklad mě zaujal a zbavil obav z náročného prostředí, takže jsem začal saunovat nejen své, ale i děti ostatních zaměstnanců lázní. První příznivé zkušenosti a hlavně pozdější příznivé osobní zážitky ze saunování učitelek z jedné mateřské školy v Bruntále je vedly k rozhodnutí, dopřát účinek saunování i  dětem, svěřeným jim do péče. Tato praktické zkušenost se stala podnětem ke skupinovému saunování dětí, pravidelně absolvovanému od roku 1958. Zkušenosti o tom byly publikovány v odborném tisku poprvé v roce 1962.

První zkušenosti dětských lékařů, sester z jeslí a učitelek mateřských škol o účinku saunové lázně na děti, rozsáhle již publikované na saunologickýcvh dnech  o něco později, napomohly k značnému rozšíření tohoto způsobu saunování dětí nejen u nás, ale i v bývalé NDR. Právě zde byla publikována řada odborně podložených prací, které hodnotily účinek saunování u dětí především jako prevenci u respiračních viróz. Tomuto tématu byla 1972 věnována stať v knize Mikolášek: Sauna v našem životě. I když celostátní konference o saunování dětí v roce 1987 v Chomutově a 1988 v Jeseníku zhodnotily účinek saunování u dětí příznivě nejen pro zdravotní, ale i výchovný efekt skupinového saunování dětí předškolního a školního věku, bylo u nás však koncem totality tehdejšími experty ministerstva zdravotnictví saunování dětí v předškolních kolektivech odmítáno. Zpočátku proto, že podle názorů expertů nejsou u předškolního (tj. 3 – 5tiletého!) dítěte dostatečně vyvinuty termoregulační obranné mechanizmy. Zřejmě vlivem poznatků předních světových saunologů a četných praktických zkušeností o saunování dětí v jeslích a mateřských školau nás se toto odmítnutí odklonilo od zastaralých zdravotních argumentů, že saunová lázeň je pro děti náročná. Avšak v duchu tehdejších direktiv KSČ se odmítání saunování dětí v mateřských školách vysvětlovalo ekonomickými důvody. Zřizování saun přímo v areálech školních dětských zařízení bylo proto dokonce označeno jako "společensky nebezpečné", protože zřízení saun by ubíralo finance školskému rozpočtu. Zajímavé je, že přesto vše se v každém okrese do konce totality udrželo saunování dětí v nejméně ve 2-3 mateřských školách, které buď měly své sauny, anebo docházely do některé nejbližší veřejné sauny. Staly se do odstranění komunistických direktiv živým jádrem případného dalšího rozšíření saunování.

MUDr Antonín Mikolášek